Intuitivní jedení a EQ v jídle

Jak může fungovat intuice a emoční inteligence při konzumaci? Přímo zázračně, pokud pochopíte, co skutečně potřebujete. Ano, je to výzva pro naše Ego, které miluje chutě, za které pak schováváme naše neprožité pocity.

Vždy jsem měla komplikovaný vztah k jídlu a po napsání článku TAKÉ MÁTE KOMPLIKOVANÝ VZTAH K JÍDLU jsem zjistila z reakcí čtenářek, že nejsem zdaleka sama 🙂 Proč nás tolik téma jídla trápí? Protože jsme se naučily, že to, co nám chutná, není zdravé/správné/dietní/vhodné jíst. Pojďme se nyní podívat nejprve na psychosomatiku jídla.

PSYCHOSOMATIKA V JÍDLE aneb co na talíři, to mi chybí v životě.

Je to vlastně ohromně jednoduché, stačí se nad jídlem zamyslet, stačí jíst “vědomě”. Víte, co jíte? A myslíte si, že jste to, co jíte nebo spíše to, co si myslíte o jídle, které jíte? Pokud je pro vás jídlo otázkou doplnění živin, radosti z okamžiku a neřešíte co, kdy, kde a s kým jíte, pak jste v pohodě a nemusíte číst dál 🙂 pokud celý den přemýšlíte, zda už je čas se najíst, počítáte kalorie, řešíte množství bílkovin atd. pak pravděpodobně trpíte poruchou příjmu potravy. Ano, PPP není otázkou anorexie a bulimie – to jsou již extrémní případy, které jsou zajímavé pro titulky, ale PPP je v určité formě prakticky u každé mé klientky, včetně mě samotné.

Honí vás mlsná? Zkuste si odpovědět: co mi právě teď po citové stránce chybí, že mám chuť na…

Ano, je to o klidu a práci na sobě, ale stojí to za to! Jídlu jsme daly zvláštní status, jak jsem psala v jiném svém článku pro Magazín Le Chaton “Poslouchej své tělo a (konečně) zhubni” a smutné je, že špatné návyky učíme i naše děti. Jídlu jsme daly tak intenzivní pozornost a tolik negativních aspektů, předsudků a nesmyslů, které vedou k obezitě a civilizačním chorobám.

“Jídlo jako odměna je nejhorší prohřešek rodičovské výchovy a to proto, že dáváme (jakožto rodič) jídlu EMOCE, které mu absolutně nepřísluší. Tyto emoce pak my (jako dítě) i v dospělém věku statečně zajídáme, místo toho, abychom je efektivně řešili, přijali, věděli o nich a nestali se podprahovou součástí našeho života.” To je krátká citace z výše uvedeného článku, který si určitě přečtěte také!

Co znamenají “chutě”?

• Chuť na sladké – nedostatek pozornosti, péče, láskyplného doteku, touha po pochopení

• Chuť na maso – nevyjádřená agrese, vyčerpání, přetažení, nedostatek duševních sil

• Chuť na smažené/slané – zloba a hněv na sebe i okolí, potřeba rychle vše zajíst

INTUITIVNÍ JEZENÍ A EMOČNÍ INTELIGENCE V JÍDLE

Měly jste někdy příležitost položit si před jakýmkoli jídlem otázku, zda je to právě to, co skutečně chcete jíst? Bez emocí, bez toho pocitu: mám šílený hlad, musím se okamžitě najíst, mám chuť na…? Věřím, že jste na tomto blogu, protože sledujete mou práci a víte, že mým smyslem života je naučit se vnímat, poslouchat a chápat své tělo. Tělo je tak inteligentní a přesně ví, co chce, co potřebuje a co je pro něj to nejlepší – co je SKUTEČNÁ POTŘEBA TĚLA. Zkuste to! Zkuste intuitivní jedení, bez výčitek, že něco nedojíte, bez strachu, že někoho urazíte, bez obav, že se znemožníte, když odmítnete. Zkuste být jen za sebe a své tělo. Napojte se na něj a poslouchejte.

NOJO, ALE když já mám chuť na… jakmile mi klientka odpoví, že v tom případě má samozřejmě chuť na Nutellu, jsem doma 🙂 To není intuice, to je Ego 🙂 Jakýkoli cynismus a sarkazmus jsou jen pláčem duše (věřte, píše to zarputilý cynik) a křikem Ega, které je ohroženo intuicí.

Moc se mi líbí, před jídlem si říct: intelekt je pasivní, instinkt (intuice) aktivní. Zkuste to.

INTUITIVNÍ JEDENÍ = skutečně chci jíst právě toto? 3, 2, 1…?

EMOČNÍ INTELIGENCE V JÍDLE se týká pochopení situace “když mě honí mlsna”. EQ v jídle je rozšifrováním pocitů, které nechceme připustit, přiznat, které nás ovlivnily.

EMOCE SE MAJÍ PROŽÍVAT NE PROŽÍRAT!!!

Pamatujete si, když jste se zamilovaly? Nemusely jste jíst, ani pít, žily jste z lásky. Opravdu. Chemické reakce v mozku zamilovaných způsobují přesně tento stále “naplněný” pocit. Vybavíte si situaci, kdy jste musely urgentně řešit nějakou krizovou situaci? Měly jste v tu chvíli chuť nebo dokonce hlad? V žádném případě, adrenalin vás napumpoval. A teď to otočíme: co když toužebně chcete obejmout, pohladit, pomazlit? Co když jste totálně na dně, vyčerpaná, unavená ze všech “krizovek”? Myslím, že si začínáme rozumět, kde vznikají ty neovladatelné chutě, vyžírání ledničky, noční útoky na čokoládu a všechny ty zážitky s jídlem, které by byly úplně v pořádku, kdybychom si je pak tolik nevyčítaly…jak jsem psala výše, jsme to, co si myslíme o jídle, které jíme.

Stejný příběh je s alkoholem, kouřením a jinými závislostmi jako je například káva. Víte, že káva nesmírně ochlazuje a zpomaluje ledviny? A ty se pak nutně potřebují ohřát a obalují se tukem? Až příště budete hořekovat nad nafouklým břichem, nebo “špeky” kolem pasu, vzpomeňte si na mě 🙂 Skutečně je to takto jednoduché, to jen my to zbytečně komplikujeme.

Přeji vám krásný vztah k jídlu. Absolutně neutrální!