PORODNÍ PŘÍBĚH: domácí porod koncem pánevním

Za všechny sebrané příběhy si dovolím, se souhlasem autorky, zveřejnit ještě POROD DOMA a to KONCEM PÁNEVNÍM…tentokrát bez porodní průvodkyně ale s partnerem a to s ohromnou statečností…před kterou smekám všechny klobouky.

Maminka Eva (ne, nejedná se o mě, to bych už na toto téma jistě napsala sebeoslavující knihu) mi poskytla popis svého porodu doma.

Neplánovaný domácí porod koncem pánevním: zrození Elišky

Můj druhý porod dcery Elišky byl prostoupen přáními a nakonec byl intuitivní a krásný…

Opět jsem měla rizikové těhotenství a zkrácení děložního čípku příliš brzy. Mým velkým přáním bylo, aby se mi podařilo Elišku donosit déle než Honzíka. Ten se narodil ve 33+1 týdnu, dvanáct hodin od prvních „příznaků“ a to spontánním porodem při kontrole v Podolí.

Po 33 týdnu těhotenství s Eliškou jsem si přála, ať vydrží co nejdéle a pak ještě, aby se otočila, abych mohla rodit spontánně, stejně jako Honzíka. Nechtěla jsem císařský řez. To jsem věděla. Taky jsem si přála, aby u porodu byl Jakub, aby si to celé prožil se mnou. A ještě jsem si říkala, že bych ráda zažila alespoň jednu klasickou těhotenskou kontrolu v Podolí, protože tu jsem s Honzíkem nestihla 🙂

Moje přání se dala shrnout takto:

• abych Elišku donosila minimálně do 37 týdnu 
• abych rodila přirozeně (ne císařským řezem vzhledem k tomu, že se Eliška neotočila a byla koncem pánevním)
• aby vše proběhlo v pořádku a klidu (ideálně bez nástřihu a poporodních komplikací)
• aby byl Jakub u porodu (celého)
• aby Honzíček byl v pořádku a s někým blízkým 

36.tt…

Hurá, už 36 týden a moje první kontrola v Podolí.  Závěr z vyšetření: menší množství plodové vody a Eliška stále neotočená. Následující den kontrola ultrazvukem, která pro mě byla velmi pozitivní: sice méně vody, ale stále v normě, dobré průtoky a Eliška čilá, i když neotočená, není vyloučen spontánní porod. Vzápětí kontrola u paní docentky Měchurové a vše je najdenou jinak… Jak si mohu představovat, že bych rodila „normálně“ a bez debat plán císařského řezu a příkaz vysadit Magnosolv, který jsem brala.

Dvě noci za sebou jsem se mezi 2 a 3 ráno vzbudila s bolestivými křečemi (jednolitá bolest), ale asi po hodině mne vždy přešly. Následující ráno jsem s divným pocitem a bolestí v podbřišku pro jistotu jela na kontrolu do nemocnice a opět jsem po vyšetřeních skončila u paní docentky. Se závěrem, že jsem mírně hysterická, že je vše v pořádku, ať přijdu v neděli na monitor (byl pátek) a ve středu na další kontrolu.

Ale to už jsem nestihla, protože v tu noc jsem porodila doma a to koncem pánevním.

Rodili jsme doma, jen já s Jakubem. Do nemocnice jsme nestihli odjet.  Skončila jsem v koupelně na čtyřech a Jakub volal záchranku. Dispečerku ze záchranky jsme měli na telefonu (ale pak už spíše jen pro psychickou podporu) a záchranka přijela až skoro na konci. Podařilo se mi po čtyřech „dolézt“ do postele a lehnout si. Eliška se narodila doma v naší posteli koncem pánevním v porodním vaku. Až když jsem vytlačila hlavičku, tak vak praskl.

Po masáži nožičky začala dýchat a hned mi ji dali na hrudník. Bylo to krásné mít ji hned u sebe. Pak ji jen zabalili do termofólie a zase mi ji dali a teprve, až když nás převezli do nemocnice, tak nás na pár hodin odloučily, aby se Eliška zahřála (byla mírně podchlazená, ale jinak naprosto v pořádku).

Porod naštěstí bez komplikací. Silné kontrakce, na které jsem se snažila netlačit a když už to nešlo a zatlačila jsem, tak jsem porodila celé tělíčko a pak svými svaly (už přešly kontrakce) vytlačila i hlavičku.

Závěr:

Neuvěřitelně nádherný a silný zážitek pro mě i Jakuba, i když pro každého z jiné stránky. A neskutečné prozření, co tělo (a miminko) všechno ví a samo dokáže, když mu věříme a dáme prostor.

Eva P.