Jak to celé začalo? Kde se vzal ten impuls, že právě JÁ můžu něco světu předat? 

Tolik let jsem sama sebe mučila a nenáviděla vlastní tělo, protože mělo jiné proporce, než mělo mít (podle názoru všech kantorů na taneční konzervatoři), až přišla chvíle, kdy to bylo buď a nebo. Buď se smířím s tím, že ze mě primabalerina nikdy nebude nebo...vlastně nebylo žádné nebo. Protože já se mám moc ráda, takže ne, žádné sebevražedné myšlenky, jak by se mohlo z úvodu zdát. Takže jsem se vzdala snu o růžových střevíčkách (po celkem šestnácti letech dřiny) a zůstala mi jen bolavá kyčel, posunutá pánev a neuvěřitelná hyperlordóza. A otázka co s tím?  

Ale tento text není příběh o mém životě, ačkoli bych na toto téma mohla napsat tak šest, možná sedm svazků. Jen tím chci naznačit, že jsem k tělu měla negativní vztah, asi jako 90% z vás. A pak jsem otěhotněla. A přibrala 23,5 kila. A pochopila, jak dokonale geniální mám tělo. Miluju ho. A ono začalo milovat mne!

Cesta ke světlu, vlastně ke Světle. Takové obyčejné vesmírné stahování.

Na radu Denisy Říha Palečkové jsem jednoho krásného dne vyrazila na čtení z energetického pole. Světla Hoření, které tímto opět děkuji, mi přečetla asi toto: "Napiš to. Bude to jednoduché, jen si to prostě stáhneš z vesmíru." Jestli jste na tom s přístupem k takovým informacím jako já, tedy dosti skeptické, pak se asi řechtáte jako kůň. Chápu to. Ale co dodat, knížka je na světe a já si jí prostě stáhla. Vždycky, když jsem si sedla k počítači, že budu psát, zapálila jsem si svíčku, kterou jsem mimochodem dostala taky od Denisy a jak svíčka hořela, já psala a psala a psala a pak mi došlo, že moje téma je nedostatečné, že chci víc. Ale sama na víc nestačím, to jsem cítila v každé buňce.

Spolupráce je legrace. Můj obrovský dík za důvěru.

Měla jsem hotové texty, ale knížka nebyla kompletní, strašně mi chyběly vědomosti a znalosti o kojení o poporodní péči, práci s poporodími zraněními, jizvami. Když vám teď napíšu, že jsem Annu Krause nikdy neviděla osobně, nebudete mi věřit. Ale je to tak! Kdysi se přihlásila na školení v Elixír studiu, které je mojí novou domovskou scénou, její přihlášku jsem vyřizovala já, ale školení jsem nevedla. Nicméně se mi zaryla do podvědomí a když jsem se zmítala v nejistotě ohledně budoucnosti mojí knihy, napadl mne nápad: potřebuju laktační poradkyni, vždyť obrovská změna po porodu je kojení! Takže jsem oslovila Aničku a klaplo to.

Chvilku jsem si myslela, že to bude stačit. Než přišla další krize: co s tělem po porodu císařským řezem? Já sama rodila svižně a hbitě, nemám žádnou jizvu. A co jizvy po nástřihu? Jak se léčí poporodní zranění? Nic z toho mne nepotkalo, jak mám psát o něčem, co neznám? Jasná volba - Denisa. Kdo jiný, než odbornice na vaginální mapování? 

Fotit či nefotit? Nakreslit!

První, kdo viděl knihu od A do Z tak, jak jsem ji poskládala z našich textů byla moje sestra Markéta a Radka, která ve svém volném čase věnovala pozornost mým gramatickým hrubkám. A mimoto se mi zmínila, že moc nechápe, co popisuju u jedné z pozic a jestli k tomu budu mít fotografickou přílohu, která by názorně vysvětlila vše nepopsatelné. A pak padlo to slovo, které posunulo knihu zase jinam: ilustrace.

Přemýšlela jsem, jak to uchopit, jestli nechat nakrestlit detailní tělo, anatomicky, takové ty bezpohlavní obrázky, nebo jen siluety, skici,...málem mi explodovala hlava. Trávila jsem hodiny u počítače a hledala ilustrátorky. Věděla jsem přesně co nechci. Nevěděla jsem vůbec nic o tom, co chci! Žádné velké nepřirozené oči, žádné infantilní výrazy, žádné nepřirozené končetiny. A jednou v noci jsem si sedla na posteli a bylo mi to jasné! Betka! Holka, kterou znám od dětství, její maminka Iva mi šila šaty pro všechny moje životní události, s jejím bráchou Erikem jsem tancovala, prostě jasné znamení. 

Až uvidíte ilustrace v knížce, pochopíte co myslím tím, když píšu, že je geniální v zachycení nejen pozic, ale atmosféry. Měla ode mne zadádní jak pro Chytrou Horákyni a k dispozici na mobil focené fotky, kdy po mě stále lezla moje milovaná holčička. A ona to vzala, pochopila, nakreslila na první dobrou a já padla na zadek.